Mistrovství ČR v dlouhém triatlonu (3,8 – 180 – 42,2 km), čas 11:44:36, 3. místo v AG, celkové 6. místo mezi ženami.
V předchozích ročnících jsem se tohoto závodu zúčastnila pouze jako člen 4.členné štafety, loni ve dvojičce s Liborem a letos jsem se konečně poprvé postavila na start jako plnohodnotný sólo závodník a užila si každý km. Podmínka tohoto závodu byly pro mě těžké už od začátku díky zákazu plavání v neoprenu, což bylo pro mě jako neplavce velmi nemilé oznámení. Plavalo se tedy naostro, ve třech okruzích a já v nejistotě jak to zvládnu zvolila tempo pomalejší, které mi však sedlo a plavání jsem si dokonce i užívala 
Tato pohodka se však projevila na čase, který byl o 10 min. horší než jsem čekala, ale depo bylo ještě plné kol, takže se asi všem neplavalo podle představ
Cyklistická část byla rozdělena do 4 okruhů. První část nezačala vůbec dobře. V prvním okruhu rozšlapávám strnulé nohy z vody, ve druhém mě ochromila šílená bolest zad, vystřelující od krku přes žebra až do břicha, která mě postupně vyřazovala z provozu a představa ujet zbylou část v tomhle stavu byla pro mě nepřestavitelná. Při předzávodní přípravě jsem však myslela na všechno a pro takové případy jsem u sebe mezi gely našla také zázračné růžové pilulky, které naštěstí zabraly a bolest ustoupila. Druhou polovinu cyklistické části si nakonec i přes zvyšující teplotu a vítr užívám, sice v pomalejším tempu, ale se svěžím pocitem, který vím, že na běhu už budu postrádat.
Následný maraton se běžel ve dvou okruzích. Každý okruh byl rozdělen na dvě části. První část (13 km) se běžela po cyklostezce kolem Moravy do Kvasic a zpět – dlouhá nekonečná rozpálená rovina, kde nás slunce pěkně opíkalo ze všech stran. V této výhni kilometry vůbec neubíhaly a já se při opouštění každé občerstvovačky okamžitě těšila na tu další, až se budu moc zase trochu zchladit. Do druhé části se běželo přes depo, kde nás fandění diváků nahnalo do náročnější kopcovité části okruhu (8 km), na které jsem se hodně potrápila a musela se k běhu už hodně přemlouvat. Do druhého půlmaratonu vbíhám, resp. se rozcházím, už s velkou nechutí, ale Libor byl vždy v pravou chvíli na pravém místě a jeho povzbuzování mě zase rozeběhlo, chytám dokonce druhý dech a druhé kolo se mi překvapivě běží ještě líp jak to první. K mému štěstí se navíc na začátku druhého okruhu připojuje týmový kolega Laďa Kosatík, který si běžel „na pohodu“ a dělal mi skvělý doprovod po zbytek závodu, za co jsem mu moc vděčná! Poslední kopcovitá část byla už hodně na morál, ale běžela jsem abych Ladu nezdržovala Cílem probíháme společně v čase 11:44:36, kde už na nás po celém vyčerpávajícím dni čekali naši milovaní a pivo, na které jsme při běhu s Ladou tolik vzpomínali
Byl to dlouhý náročný den a po dokončení závodu jsme se museli ještě udržet v bdělém stavu až do půlnoci na vyhlašovací ceremoniál a užili jsme si to se vším všudy 
Osobák na IM trati sice vylepšen jen o 2 minutky, ale díky těžkým podmínkám, které nám tento závod připravil, jsem ráda, že jsem tento závod vůbec dokončila. Gratulace patří všem, co tohle peklo na zemi přežili a do cíle zdrávi se dostali.
Velké díky patří Liborovi za celodenní podporu a také gratulace k super úspěchu, který štafeta Cyklosport Chropyně předvedla! Díky všem kamarádům co mi fandili a mysleli na mě. Při tomto závodě si toho vážím několikanásobně!
